S rodiči, prarodiči, psem, kočkou, přáteli a kamarády jsem zde pohodově žil a zamiloval jsem si zdejší lidi i přírodu.
Sportovali jsme, pořádali turnaje a zábavy, zájezdy, ale také hasičská cvičení,
při kterých jsme se naučili nejen lidem pomáhat, ale užili jsme si i napětí a radost.
Své rodné obci jsem zůstal „věrný“ až dosud.

Vyučil jsem se elektromontérem v Poldovce a následně vystudoval střední školu.
Pracoval jsem v dělnických profesích i ve funkcích jako vedoucí pracovník.
Vždy mne to však táhlo tam, kde jsem se narodil.

Život na vsi má své kouzlo.
Člověk je stále mezi lidmi, kteří si vidí tak říkajíc „do talíře“.
Je potom mnohem jednoduší dohodnout se na spolupráci a pro obec udělat spoustu prospěšných věcí.
Pokud chcete mít úspěch, nejde to jinak než rovnou a přímou cestou říkat své názory, plnit sliby.
Na vsi se nedá podvádět.

Před 14 lety jsem se stal starostou naší obce a jsem jím dosud.
Sportuji, hraji kopanou, hokej, rekreačně běhám; mezi mé koníčky patří výpočetní a komunikační technika.
Tyto mé záliby zdědili i mí tři synové, kteří už mne přerostli svou výškou.
Nejstarší syn je lékařem, prostřední pracuje v obchodě, nejmladší se vyučil truhlářem a nyní studuje střední školu.

Energii pro další život mi dodávají nejen mí synové a přátelé, ale i děti, kterým věnuji volný čas.
Již několik let jezdím jako vedoucí na letní dětské tábory.
Současně jsem i předsedou školské rady při základní škole v Mšeci.
Bezprostřednost dětí, diskuze s mladými,
to vše mi nedovoluje ztratit krok s dobou či podlehnout zubu času.

Rád jezdím autem a mám najeto pře dva miliony kilometrů bez nehod. To je myslím slušný výsledek.
Občas mi zůstává rozum stát nad tím, co řidiči na cestách dokáží.
Agrese a hazard nepatří ani za volant ani do života.

Mám za to, že každý člověk svým přičiněním může pomoci změnit život nás všech k lepšímu.
O to se snažili moji rodiče, prarodiče.
I já se pokouším pomoci těm, kteří pomoc potřebují.